Historie ostrostřeleckých sborů

Historie ostrostřeleckých spolků vznikala v době středověké. Města bez pomoci vojenských posádek zakládala spolky střelců z řad měšťanů. Spolky sloužily na obranu města a jiných tažení. Střelecké spolky plnily i reprezentativní funkci. Nechyběly na slavnostech ve městě, vítání významných osobností, výročí státu a panovnického domu. Střelci fungovali jako dozor při trzích, protipožární hlídky atd.

Starý Loket

Původní zbraní ještě středověkých střelců byla kuše. Tu brzy vystřídala předovka s různými zámky podle vývoje od doutnáku přes perkusní zbraně k zadovkám. Ostrostřelcům ale stále zůstal patronem sv. Šebestián, ke kterému později přibyl sv. Jiří.

Střelci se cvičili ve střelbě do terčů a pořádali každoroční střelby do ručně malovaného terče. Střílelo se vždy na Boží tělo. Z toho pořekadlo: „Ran jak o Božím těle“.

Střelecké sbory se staly nejslavnějšími v 16. století, kdy byly významným vojenským prvkem v systému obrany země. Během třicetileté války a po ní, kdy města ztratila obranný a pevnostní význam a války se přesunuly do polí, ztrácí střelecké sbory pozvolna na významu.

Střelecké spolky honosně ožily v průběhu 19. století, kdy už nešlo ani tak o boj jako o osobní prestiž. Členství ve spolku bylo neobyčejnou výsadou a přijímáni byly vážení občané města. Ostrostřelci patřili ke koloritu města, měli své klubovny, střelnice, sály i hospody.